Mohou zasít bakterie do kloubních a šlachových pochev.“

"Zuby psů jsou tupější, takže nemají tendenci pronikat tak hluboko a po kousnutí mají tendenci zanechávat větší ránu," Vedoucí autor studie Dr. Brian Carlsen, plastický chirurg Mayo Clinic a ortopedický chirurg ruky, uvedl v tiskové zprávě kliniky. "Zuby koček jsou ostré a mohou pronikat velmi hluboko. Mohou zasévat bakterie do kloubních a šlachových pochev."

"Může to být jen přesná stopa kousnutí, která může způsobit skutečný problém," řekl, "protože se bakterie dostanou do šlachové pochvy nebo do kloubu, kde mohou růst s relativní ochranou krve a imunitního systému."

Vědci studovali téměř 200 případů kousnutí kočkou, ke kterým došlo v letech 2009 až 2011. Všichni pacienti zapojení do studie byli pokousáni do ruky. Průměr účastníků byl 49 let a 69 procent byly ženy.

Přibližně polovina pacientů navštívila pohotovost, zatímco zbytek šel ke svému primárnímu lékaři. Průměrná doba, po kterou lidé čekali mezi kousnutím a vyhledáním léčby, byla 27 hodin.

Vědci uvedli, že 57 pacientů, kteří byli pokousáni, muselo být hospitalizováno, ale pouze 36 bylo přijato okamžitě po vyhledání lékařského ošetření.

Z těch, kteří byli přijati do nemocnice, 38 pacientů potřebovalo operaci k vyčištění rány nebo odstranění infikované tkáně. Studie zveřejněná v únorovém vydání časopisu Journal of Hand Surgery, také odhalil, že osm pacientů potřebovalo více než jeden chirurgický zákrok a někteří potřebovali rekonstrukční operaci.

Mezitím bylo 80 procentům pacientů původně předepsáno perorální antibiotika, uvedli vědci. U 14 procent těchto pacientů nezabrala ambulantní léčba antibiotiky a museli být hospitalizováni.

Ve většině případů kousnutí, která byla umístěna přímo nad zápěstím nebo jiným kloubem, s větší pravděpodobností vedla k hospitalizaci než kousnutí do měkkých tkání, uvedli vědci.

Kočičí kousnutí musí lékaři brát vážně a pečlivě je vyhodnocovat, uvedli autoři studie. To platí zejména tehdy, když se u pacientů objeví zanícená kůže a otok. V těchto případech by podle vědců měla být rána ošetřena agresivně.

"Kočičí kousnutí vypadají velmi neškodně, ale – jak víme a jak ukazuje studie – nejsou," řekl Carlsen. "Mohou být velmi vážné."

Novinky WebMD z HealthDay

Zdroje

ZDROJ: Mayo Clinic, tisková zpráva, 5. února 2014

Autor: Dennis Thompson

Reportér Dne zdraví

STŘEDA, 23. března 2016 (Zprávy ke Dni zdraví) — Stelivo vaší kočky může být zdrojem výbušného hněvu – a ne ze zřejmých důvodů.

Nová studie naznačuje, že lidé náchylní k výbušným záchvatům vzteku mohou být pod vlivem toxoplazmózy, onemocnění způsobeného parazitem vyskytujícím se v kočičích výkalech a nedostatečně tepelně zpracovaném mase.

Lidé s diagnózou intermitentní výbušné poruchy (IED) mají více než dvojnásobnou pravděpodobnost, že ji přenesou Toxoplasma gondii, parazit, který způsobuje toxoplazmózu, řekl vedoucí výzkumu Dr. Emil Coccaro.

"Pokud máte někoho, kdo má problémy s agresí, můžete ho zkontrolovat na toxoplazmózu," řekl Coccaro, předseda psychiatrie a behaviorální neurovědy na Chicagské univerzitě. "Lidé, kteří vybuchnou, mají skutečný problém. Nejde jen o problém postavy nebo špatné chování. Pod tím je něco, co to řídí."

Coccaro poznamenal, že protože tato studie nebyla klinickou studií, výsledky neprokazují přímou souvislost příčiny a účinku. Dodal také, že ne každý, kdo má pozitivní test na toxoplazmózu, bude mít problémy s agresí.

Intermitentní výbušná porucha zahrnuje opakované a impulzivní výbuchy verbální nebo fyzické agrese, které jsou nepřiměřené situacím, které hněv vyvolaly.

"Mají krátkou spoušť, a když je něco ohrožuje, vybuchnou," řekl Coccaro.

Předpokládá se, že IED postihuje až 16 milionů Američanů, což je více než bipolární porucha a schizofrenie dohromady, uvedli autoři studie.

Coccaro a jeho kolegové měli podezření, že toxoplazmóza může být spojena s některými případy intermitentní výbušné poruchy.

Toxoplazmóza je typicky relativně neškodná parazitická infekce. Asi třetina všech lidí byla infikována, uvedli vědci. Novorozenci a lidé s narušeným imunitním systémem jsou podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí v USA nejvíce ohroženi závažnou infekcí toxoplazmózou, která může způsobit poškození mozku, očí nebo skinvitalis kontraindikace jiných orgánů.

Toxoplazmóza však může postihnout i mozek jinak zdravých přenašečů. Předchozí výzkum spojoval parazita se zvýšeným rizikem sebevraždy a sebevražedného chování, které zahrnuje stejný druh impulzivních a agresivních vlastností jako přerušovaná výbušná porucha, řekl Coccaro.

Pokračování

Výzkumníci pro tuto novou studii přijali 358 dospělých. Účastníci byli rozděleni do tří skupin – lidé s intermitentní výbušnou poruchou, lidé s jinou psychiatrickou poruchou než IED a zdravé kontrolní skupiny bez duševního onemocnění.

Dvacet dva procent lidí s IED bylo pozitivně testováno na expozici toxoplazmóze. To ve srovnání s pouhými 9 procenty zdravé kontrolní skupiny, uvedla studie.

Přibližně 16 procent skupiny s jinými psychiatrickými poruchami mělo pozitivní test na toxoplazmózu. Ale měli podobné skóre agresivity a impulzivity jako zdravá kontrolní skupina. Subjekty diagnostikované IED dosáhly v obou měřeních mnohem vyššího skóre než zbylé dvě skupiny, uvedli výzkumníci.

Zjištění ukázala, že jedinci pozitivní na toxoplazmózu skórovali výrazně lépe v míře hněvu a agrese.

Toxoplazmóza by mohla ovlivnit náladu a agresivitu lidí tím, že infikuje oblasti mozku, které řídí emoční regulaci, řekl Coccaro, nebo tím, že změní chemii mozku. "Ještě si nejsme jistí, ale to jsou dva hlavní kandidáti," řekl.

Tato potenciální vysvětlení dávají Dr. Alanu Manevitzovi smysl. Je klinickým psychiatrem v nemocnici Lenox Hill v New Yorku.

"Víme, že věci jako lymská borelióza mají dopad na náladu i na fyzické aspekty těla, takže není důvod si myslet, že by ostatní infekční agens neměli podobný dopad," řekl Manevitz.

Tato zjištění jsou dostatečně provokativní, že by mohla podnítit nový výzkum prevence toxoplazmózy, řekl Dr. Amesh Adalja, vedoucí spolupracovník Centra zdravotní bezpečnosti UPMC University of Pittsburgh v Baltimoru.

"Již dříve se pracovalo na veterinárních i lidských vakcínách proti toxoplazmóze a očekávám, že výsledky této studie obnoví zájem o vývoj takové vakcíny," řekla Adalja. "Toxoplasma je všudypřítomný mikroorganismus a v některých částech světa jsou infikovány více než tři čtvrtiny populace."

Lidé se mohou toxoplazmóze vyhnout čištěním zeleniny a důkladným vařením masa, aby se zabránilo infekci přenášené potravinami, řekl Dr. Greg Nelson, veterinář a ředitel chirurgie a diagnostického zobrazování v Central Veterinary Associates ve Valley Stream, NY.

Majitelé domácích mazlíčků se mohou infekci vyhnout tím, že budou své kočky držet uvnitř, což jim brání jíst syrové maso divokých zvířat, která by mohla přenášet parazita, řekl Nelson. Při čištění odpadkového koše je také třeba dbát na to, abyste se vyhnuli kontaktu s kočičími výkaly.

Pokračování

"Lidé se mohou nemocí nakazit čištěním odpadkových boxů, zejména pokud infikované fekální hmoty zůstaly v boxu několik dní," přidal. "Čistěte tedy krabici denně. Nedovolte lidem s oslabenou imunitou nebo ženám, které jsou těhotné nebo které mohou otěhotnět, čistit bednu."

Infekce toxoplazmózou lze obvykle léčit kombinací léků proti malárii a antibiotik, poznamenává CDC.

Studie se objeví nejpozději 23. března Journal of Clinical Psychiatry.

Novinky WebMD z HealthDay

Zdroje

ZDROJE: Emil Coccaro, M.D., předseda psychiatrie a behaviorální neurovědy, University of Chicago; Alan Manevitz, MD, klinický psychiatr, Lenox Hill Hospital, New York City; Amesh Adalja, M.D., senior spolupracovník, UPMC Center for Health Security University of Pittsburgh, Baltimore; Greg Nelson, D.V.M., ředitel pro chirurgii a diagnostické zobrazování, Central Veterinary Associates, Valley Stream, N.Y.; 23. března 2016, Journal of Clinical Psychiatry

Autor: Alan Mozes

Reportér Dne zdraví

PONDĚLÍ, 16. prosince 2013 (Zprávy ke Dni zdraví) – Nemusí mít titul "nejlepší přítel člověka," ale domestikované kočky vrní po domě už dlouho.

Jak dlouho? Nový výzkum ukazuje nejméně 5 300 let zpět, kdy kočky, které potřebují potravu, a lidé, kteří potřebují hubiče hlodavců, mohli vstoupit do vzájemně prospěšného vztahu.

"Všichni milujeme kočky, ale nejsou to stádové zvíře," řekla spoluautorka studie Fiona Marshall. "Jsou to samotářský druh, a tak jsou na archeologických nalezištích opravdu vzácní, což znamená, že o jejich historii u lidí prostě moc nevíme."

Nové vědecké metody umožnily Marshallovu týmu ukázat, co vedlo k domestikaci koček, řekla. Zatímco psi byli přitahováni lidmi žijícími jako lovci a sběrači před 9 000 až 20 000 lety, vypadá to, že kočky byly nejprve domestikovány jako zvířata farmářů, řekla.

"Kočky měly problém [získat] potravu, a tak je přitahovalo naše proso. A farmáři měli problém s hlodavci a zjistili, že je užitečné nechat je jíst kočky," řekl Marshall, profesor archeologie a vedoucí katedry antropologie na Washingtonské univerzitě v St. Louis. Zjištění jsou zveřejněna ve vydání 16. prosince Proceedings of the National Academy of Sciences.

Autoři poukazují na to, že ačkoli jsou kočky jedním z nejoblíbenějších druhů domácích mazlíčků na světě, informace o načasování jejich domestikace jsou řídké, založené především na egyptských artefaktech, které pocházejí asi 4000 let a ukazují, že zvířata byla tehdy domácími obyvateli.

Další antropologické důkazy o tomto spojení byly také objeveny na Kypru, poznamenává tým, což naznačuje určitou formu blízkého kontaktu (i když ne nutně domácího) datovaného zhruba 9 500 let. Ale neschopnost spojit tečky mezi těmito dvěma obdobími frustrovala výzkumníky po celá léta.

Současné odhalení vychází z analýzy osmi kočičích kostí, připisovaných nejméně dvěma kočkám, objevených poblíž malé zemědělské vesnice známé jako Quanhucun v provincii Shaanxi v Číně. Kočky byly popsány jako podobné velikosti jako domácí kočky, které se dnes vyskytují v Evropě.

Pokračování

Radiokarbonové datování určilo, že kočky žily asi před 5 300 lety – 3 000 let před prvními domácími kočkami dříve identifikovanými v Číně.

Vědci také podrobili kosti lidí, koček a hlodavců sofistikovaným izotopovým analýzám, které ukázaly, že tyto tři měly podobné stravovací návyky. Všichni tři spotřebovali "podstatný" množství potravin na bázi prosa. To naznačuje, že kočky požíraly zvířata, která žila na prosu.

Také bylo zjištěno, že jedna z koček přijala více potravy na bázi prosa a méně masa, než by se očekávalo. Autoři se domnívali, že to ukazuje buď na kočičí mrchožrout nebo krmení koček místními obyvateli.

Tým také popsal podpůrné archeologické důkazy – keramické skladovací nádoby na proso, které naznačovaly, že tehdejší lidští obyvatelé se vyrovnávali s hrozbou hlodavců.

"Později jsou postupně domestikováni jako domácí mazlíčci, předpokládám," řekl autor studie Yaowu Hu z Institutu paleontologie a paleoantropologie obratlovců při Čínské akademii věd v Pekingu.

Dalším krokem, řekl Marshall, je provedení hloubkové analýzy DNA za účelem přesné kategorizace identity koček nalezených v Quanhucunu. Ta práce, řekla, je již naplánována na zahájení, ale bez jejího přičinění.

Milovníci koček berou zjištění s nadhledem. Nezisková organizace Cat Fanciers Association of Alliance, Ohio, si myslí, že proces domestikace koček ještě není hotová věc.

"Domestikace koček je extrémně pozvolný a pokračující evoluční proces," řekla Joan Millerová, předsedkyně odboru a vzdělávání asociace. Přirozeně opatrný a nezávislý od přírody, "kočky jako druh mají nejmenší pravděpodobnost, že budou domestikovány lidmi," řekl Miller. A jejich schopnost slyšet, cítit a vidět v noci daleko převyšuje schopnost lidí, dodala.

"Udělají jen to, co jim přinese jim odměňovat a nelze je vycvičit k tahání věcí, stádu zvířat nebo k vykonávání práce pro lidi," řekl Miller.

"Je pravděpodobné, že si kočky samy zvolily domestikaci," Miller řekl, "a že vlastně vidíme, že tento proces dnes pokračuje."

Novinky WebMD z HealthDay

Zdroje

ZDROJE: Fiona Marshall, Ph.D., zooarchioložka, profesorka a jednatelka, katedra antropologie, Washington University v St. Louis; Yaowu Hu, ředitel Klíčové laboratoře evoluce obratlovců a lidského původu Čínské akademie věd, Ústavu paleontologie a paleoantropologie obratlovců, Čínské akademie věd, Peking; Joan Miller, předsedkyně, osvěta a vzdělávání, Cat Fanciers Association, Alliance, Ohio; 16.–20. prosince 2013, Proceedings of the National Academy of Sciences Copyright © 2013-2018 HealthDay. Všechna práva vyhrazena.

Od Roberta Preidta

Reportér Dne zdraví

PÁTEK, 1. května 2015 (HealthDay News) – Zpomalovače hoření mohou být spojeny s běžným zdravotním problémem u koček, uvádí nová studie ze Švédska.

Vědci zjistili, že kočky s hypertyreózou měly vysoké hladiny určitých zpomalovačů hoření, což naznačuje možnou souvislost.

U více než 10 procent starších koček se rozvine hypertyreóza, která může způsobit příznaky, jako je ztráta hmotnosti, hyperaktivita, agresivita a zvracení, poznamenala Jessica Norrgranová ze Stockholmské univerzity a kolegové.

Zjištění byla nedávno zveřejněna v časopise Věda o životním prostředí & Technika.

Odpůrci dlouho usilovali o zákaz některých zpomalovačů hoření kvůli jejich potenciálním škodlivým účinkům na lidi, zejména kojence a malé děti, podle tiskové zprávy časopisu.

Zpomalovače hoření se používají ve výrobcích, jako jsou plasty a nábytek. Chemikálie se mohou hromadit v prachu, který končí na kočičí srsti. Kočky polykají chemikálie, když se olizují během péče, vysvětlili vědci.

Vědci testovali krevní vzorky koček ve Švédsku, včetně 37 s hypertyreózou a 23 s normální funkcí štítné žlázy. Kočky s hypertyreózou měly zvýšené hladiny zpomalovačů hoření nazývaných polybromované difenylethery (PBDE).

Zjištění neprokazují, že PBDE způsobují hypertyreózu u koček, ale naznačují souvislost, podle autorů studie.

Novinky WebMD z HealthDay

Zdroje

ZDROJ: Věda o životním prostředí & Technika, tisková zpráva

8. června 2015 — Mohl by běžný kočičí parazit vystavit lidi s oslabeným imunitním systémem riziku schizofrenie a dalších typů duševních chorob?

Zprávy CBS uvádí, že nový výzkum naznačuje takovou možnou souvislost, ale neprokazuje souvislost příčiny a následku.

Více než 60 milionů lidí ve Spojených státech má Toxoplasma gondii parazit, ale většina z nich nikdy nezaznamená žádné příznaky.